Radost

Je to láska ?

8. dubna 2018 v 18:38 | Sája
''Proč to dělat? zbytečnost, vezmu tužku a papír a nechám volný průchod jak pocitům , tak svým šíleným myšlenkám.
Nikdy to nikomu neublíží a obzvláště ne vám, ikdyž mě to zabíjí, když nikomu nemůžu nic z toho řict, když to nikdo nepozná.
Mám v hlavě guláš, mám nutkání zabíjet, kousat , někomu vyškrábat oči, ječet, s uslzenýma očima , aby mi konečně někdo řekl, že mě chápe, že mu můžu věřit a myslel to zcela upřímně, abych se mohla svěřit se vším, na co myslím, co cítím, a nebyla za to odsouzena, jako vždy, Tolik to bolí a já se jen šíleně směju všem do tváře, jak to mám v piči, jak je mi všechno jedno, ale uvnitř,uvnitř me je vše prohnilé, rozpadlé na prach, zničené, roztřílené, rozlámané, a všude je jen hloupá lepící páska, která to drží pouze silou vůle a já jen čekám , kdy uhniju naprosto a rozpadnu se úplně, jen čekám, kdy zmizí i poslední kapka naděje, kdy se ode mne odtrhne i ten poslední kousíček mojí krvácející duše, který zbil, křičím do tmy beze slov, prosím o pomoc, ale nikdo mě nevidí, nikdo mě neposlouchá, jsem pouze stínem minulosti, nejsem nic, než jen pouhá zubožená nicka, která sem nepatří, které nemá šanci někdo porozumět či ji alespoň vyslechnout, aniž by ji odsoudil nebo se jí vysmál, že si na vše pouze hraje. Nejsem nic pro tento svět, nepatřím sem, tato doma je na mě až příliš krutá a neúnosná.
Všem se jen vysmívám, jak jsou to ztracené existence, kdežto já sama nemám tu co pohledávat, tento svět, nepatřím do něj..''
Aaaano, přesně, tento text je psaný v minulosti, ale je to jen poukázka na to, jak moc se toho změnilo jen od 1.2.2017
V ten den jsem napsala tohle, byla to odpověď k otázce ve které bylo něco na způsob '' je důležité mluvit o svých pocitech?''
No a já vybuchla, jo vybuchuji často, ale zvládat se to dá. Psala jsem to s největší upřímností, jakou si u mne můžete přát.
A nyní? napsala bych téměř úplný opak celému tomuto odstavci. Mám komu se svěřit a dělám to pravidelně, až bych řekla, že je to otravné. Nestěžuje si však. Chápe mě a je rád, když si mu občas postěžuji. Ano, stále je to uvnitř mě ve velmi špatném stavu , ale kdybych nebyla blbá, nebylo by. Víte, konečně mě někdo vidí, nemyslím jako, že se na mě koukne a vidí, ale vidí do mě, ví co potřebuju a s nejvyšší ochotou a láskou mi to dává. Jsem Díky toomuto tak moc šťastná , nen stále tu jedna věc chybí, o čemž mu říct samozřejmě nemohu, mrzelo by ho to . Budu si to stejně vyčítat, že o tom vůbec píšu někde, kde mám jistotu , že si to přečte.
No nevadí. Snažila jsem se delší dobu, přijít na to, co že to mezi námi vlastně vzniklo toho zvláštního dne, zvaného Silvestr. A došlo mi to po dvanácti dnech dluhého čekání na nše první setkání v den, kdy přijel, vystoupil z vlaku a počkal tam na mě, kdy jsem jej poprvé objala, eh, už mi z toho hrabe, tohle píšu neustále dokola, prostě to byly nekonečně dokonalé a nádherné začátky toho, co budujeme i nadále. ANo , měli jsme i ty podivné chvíle, kdy jsem si řekla, pane bože s čím to sakra chci žít, ale pak mi došlo, že je to moje Hybridní opička, kterou tak moc miluji a drží mě již tři a půl měsíce při životě. Když byl minulý týden u mě o víkendu, zažila jsem největší strach v životě, přišla jsem o iluze, že by to mohlo jít i bez komplikací, ale stejně jsem to s ním přešla pouhým zákazem alkoholu a mávnutím ruky. Dochází mi čím dál , tím víc, co pro mě vastně tenhle chlupatej idiot znamená. Takže jednoduše vám říkám. Držte se od něj dál mařky, je můj a nedám ho, stejně má oči jen pro mě :p
 
 

Reklama