Jaká to naivita...

8. dubna 2018 v 20:44 | Bohyně |  Minulost
''Úsměv je pomíjivý.
Raději zavřu oči a představím si jeho hřejivé objetí.
Vůni jeho kůže.
Teplo jeho rtů, když mě políbil.
Tu naději, kterou mi dodával každou vteřinou strávenou s ním.
Ty oči plné chtíče a lásky.
Ty oči barvy vody v jezeře.
To bezpečí, ve kterém jsem byla, v jeho blízkosti.
Představím si, že se vrátil čas, on mě stále držel a nic se nezměnilo.
Představím si, že to vše nebyly pouze pomíjivé city a úsměvy.
Představím si, že je se mnou a hned je mi líp.''

- Anooo , naštěstí je to minulostí, víš? to co jsi naposledy předvedl bylo naprosto ubohé. Nechápu, jak jsem mohla takového nendrtálce, jako jsi ty někdy mít v lásce, ubožáku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama