PoMOc? Jak?

18. června 2018 v 11:02 | Bohyně;Sája;Haru;Nora |  Budoucnost
Jak jen začít.. Je tu jedna naprosto obdivuhodná osoba, které bych ráda pomohla, jenže jak jí pomoct, dokud nezjistím, zda o to opravdu sama stojí? Neznám ji osobně, ale brzy ji poznám. Je milá... Zlomená, ublížená. V sobotu se s ní poprvé setkám.. Je o několik let mladší jak já, chtěla bych se s ní skamarádit. Ale , jak zamezit jejímu strachu bolesti? Má krásnou duši.
Kdybyste viděli nějakou z jejích kreseb, také byste ji obdivovali.
Proč se jí děje to,, co se jí děje ?
Vím jaké to je, dělo se mi to také a kladla jsem si ty samé otázky.
Pomalu ale jistě jsem se potápěla až k samému dnu.
Jak bych mohla zabránit tomu, aby se to stalo jí?
Snažím se , usilovně bojuji, abych pomohla co nejvíce stvořením..
Nejsem však tak příliš silná, abych to dokázala, když však nejsem ani schopna zachránit sama sebe.
- Haru
oka.... tak fajn, ano bojím se taky, ale nač stresovat kvůli něčemu tak banálnímu ? Je to jen osoba, jako každá jiná, co kdyby se odhalilo, že si na všechno jen hraje ? co kdyby jsme zjistily, že není opravdu nemocná a snaží se být zajímavá, proč e o to vůbec zajímáš ? Proč se zajímáš o kohokoli krom sebe ? nepřijde ti to zbytečné? -
-Nora
A dost, nemyslíš. že to malinko přeháníš ? obě ? Uklidníme se a začneme uvažovat logicky.. Je očividné, že si na nic nehraje. Jen Hledá oporu a důvod proč tu zůstat, bojí se, bojí se, že je zbytečná.. Tak proč jí neukázat opak?
Je důležitá už jen z jednoho prostého důvodu..
Její texty a kresby jsou věci, které nás nutí chtít zůstat na hladině, nad ní, jen abychom se nepotápěly. Vložte do toho trochu srdce , přeci nejsme sobecké, zkuste si vzpomenout si, jaké to bylo pro nás?... Nebo už jste zapomněly? Haru víš, co myslím.. Tohle rozsekávání vás dvou je nezábavné, radši nasadíme úsměv a s jeho pomocí ho vykouzlíme na jejích rtech.
- Sája(věčný optimista)
Takže, ,nemám moc , co bych dodala, jelikož jste absolutně odbočily od tématu.. Jen uvědomte si, že není naše povinnost zachraňovat bezmocná stvoření, je to jen čistě náš chtíč. I Nora ví o čem to je. Všechny jsme si to zažily, Nebýt Krále, nebyly bychom tu, takže si užíváme a zachraňujeme, jak ale zvládnout záchranu Panenky? když jsme nedokázaly pomoci princezně ? nechte to být. Uvidíme, co se bude dát dělat a co se bude dít.
-Bohyně.
 

Zmatek

21. května 2018 v 12:16 | Haru |  Budoucnost
Přemýšlíte také nad zmatkem , jaký nám přináší budoucnost?
Nebojíte se toho ?
Já umírám strachy, i když přežívám vlastní smrt. Nechápu to.
TY hlasy v hlavě mi napovídají, co bych měla udělat, nevím, zda je to správné, ale vždy, co mi řekli , byla pravda .
"jsi ošklivá, vymýšlí si; opustí tě, zapomene na tebe; zničí tě; ostříhej si vlasy , budeš ošklivější; pořež se, uleví se ti ; zamkni se , zhasni a zatemni, mlať do zdi, nebudeš se tolik bát;" a podobně, pořád mi něco říkají , ale teď je to jiné, chtějí abych ukončila svoji dlouhověkost a já se bojím, bojím se, že něco z toho , co mi říkají opravdu udělám, že jednou to všechno skončí.
Mluví, i teď v tuto chvíli, začínají zvyšovat hlas , protože chtějí , abych to udělala , ale já nechci !!!
Nejde to jinak , než sebeublížením?
Bolest.. ta mi pomůže, proč ? nebudu je vnímat ..
Klepu se, je mi snad zima ? ne..
co se to děje....

Znáte deprese?

12. května 2018 v 17:48 | Nora |  Prázdno
Zažili jste někdy deprese či pouze jen depresivní náladu?
Víte jak se chovat k osobám, jenž si tím zrovna prochází?
Já kupodivu ano, když dvě či tři z nich jsou mojí součástí..
Nejhorší je to samozřejmě s Haru.. Ta je pořád na prášky ze všeho, ,co se děje okolo ní, je neustále smutná, Pořád roní slzy, jakoby jich měla nekonečno. A já upřímně už nevím, co dělat, vždycky to bylo jednoduché zlepšit jí náladu, Sája, náš věčný optimista, to vždy dokázala správně zařídit.. Než do toho spadla sama.. A bohužel ani já ani Bohyně nevíme , co dělat, neměli byste někdo radu? Jak jim pomoci, když to nezvládli psychologové ani psychiatři? a Hloupá antidepresiva je aorát dostala do ještě horších , převážně úzkostných stavů, kdy ani jedna není schopna rozeznat sen či halucinaci od vaší reality...
Snažíme se, co to jen jde, aby jim tento ubohý život konečně vyhovoval, ale nedovedete si představit, to utrpení co zažíváme, když nás je tolik duší a všechny musíme souznít v jednu. Je to v principu nemožné a Král? tak rád by nám pomohl, bohužel však už sám neví jak, i přes jeho nepřetržitou snahu je to stále špatné.... a tak já, NORA , vás snažně žádám o radu, jak je zachránit ?
 


Nevím, co to je..

12. května 2018 v 17:03 | Haru |  Smutek
Proč sse to děje ? co se to děje ?
Jak tomu zabránit?
Víte, ta bolest, svírá mi hrdlo , hrudník, mé srdíčko je moc zmatené. Nevím co dělat, neustále pláču , jeho objětí nepomáhá, bojím se, strašně moc.. Nevíte někdo , jak přežít vlastní smrt?

Filmy

10. dubna 2018 v 17:53 | Sája |  Jen myšlenky
Zažili jste někdy ten pocit, když jste se zamilovali do filmu a ani jste nevěděli jak skončí? Pokud ne, doufám, že se vám to někdy povede, mně se to stalo již mockrát , ale hlavně s jedním.
Poprvé jsem se na ten film koukla před rokem 4.4.2017 v letadle v angličtině, když jsme letěly s babičkou do Afriky, tý jo ten čas letí.
Absolutně jsem neměla tucha o čem by mohl být, jak vlastně skončí, ale nevadilo mi to, i přes to jak moc nesnáším překvapení, tenhle mě překvapil a okouzlil zároveň , samozřejmě, kdybych si přečetla knihu na jejíž námět byl natočen, absolutně bych ten film odepsala, proto to neudělám.. Nemohla bych si to udělat..
Myslíte, že je normální (u mě tento pojem berte s malinko větším nadhledem) brečet už od začátku filmu, jen proto, že vím , jak skončí ?
Nevím , ale jsem z toho dosti zmatená...
Jistě ho spousta z vás viděla a kdo ne, mohu vřele doporučit..
A abych nezapomněla - Me before you.

Ničivost

9. dubna 2018 v 13:51 | Bohyně |  Vztek
Taky si všímáte těch špatných věcí na světě?
Upřímně přestávám chtít děti.
Nechci děti přivést do něčeho tak odporného, jako je tento svět, dříve zelená planeta , planeta zvířat, nyní zdevastována lidmi.
Nechci, aby mé děti byly zklamané ze svých předků, jen protože nikdo nebyl a není schopen udržet při životě něco tak nádherného a důležitého, jako je příroda.
Nenávidím lidstvo a svůj život pro tuto ničivou schopnost a neschopnost v minulých životech tomuto zabránit.

Duše

8. dubna 2018 v 20:56 | Haru |  Prázdno
Duše, duše je naplněna chladem.
Jak se jej zbavit?
To nelze.
Ale proč?
Jen trpělivost..
K čemu?
Za chvíli se jej zbavíš.
Ale vždyť to nejde.
Jen pokud nechceš přijít o duši.
Takže, já o ni přišla?
Ne, buď trpělivá, nejsi od toho daleko.
Ale já nechci!
Zbav se jich.
To nejde!
Udělej to, budeš sama, ale sama sebou.
Jenže já nechci, oni mě mají rádi.
Ale ne takovou jaká jsi.. Nikdo neví jaká jsi. Zbav se jich. Bude ti líp.
Bojím se.
Neboj, oni by ti stejně nepomohli, oni tě stejně nemůžou zachránit.
Jenže mi budou chybět.
No a?
Já nechci být sama, nemůžu o ně přijít!
Musíš..
Proč?
Zničí tě, oni se o to snaží.
Ne! tak to není!
Přestaň si lhát.
Přeci ti ublížil, ne?
Ano, ale..
Zbav se jich, přijdeš o duši, budeš sama sebou, zbavíš se chladu, akorát tě drží zpět, nenávidí tě, snaží se tě zničit!
Ukonči to utrpení, nenávidíš tu bolest, buď sama sebou.
Už dost!

- Oni , nezbavím se jich snad ani po 14ti letech... Poraďte , nevíte jak s nimi naložit? jistě že ne, nevíte ani kdo vlastně Oni jsou....

Afrika- příjezd

8. dubna 2018 v 20:44 | Bohyně |  Minulost
Afrika, kdo by tomu věřil?
Opravdu jsem tu.
A pořád jsem doma v posteli.
Připadá mi to tu naprosto známé a jako by se nic nezměnilo.
Ostatně jako vše poslední dobou.
Před očima mi protéká řeka?
Moře?
Ani nevím.
Je tma.
Noc.
Vlastně ráno.
Nudím se.
Čekáme na přívoz přes moře.
V autě.
V tomhle nechutným vedru.
A jediný co teď, celý dva uplynulý dny chci je, být s ním.
V jeho objetí.
Tolik slz skanulo na podlahu v letadle pouze z mých očí.
Tolik lidí okolo bylo.
Nevšiml si nikdo.
Ta hrůza, která mnou prostupovala po celou dobu letu.
Ta úzkost.
Ta panika, kdy jsem opravdu myslela, že pokud to letadlo nespadne , tak z něj sama vyskočím.
Vše bylo tak moc těžké a bolestivé.
A teď?
Opět se vrátila známá otupělost.

Jaká to naivita...

8. dubna 2018 v 20:44 | Bohyně |  Minulost
''Úsměv je pomíjivý.
Raději zavřu oči a představím si jeho hřejivé objetí.
Vůni jeho kůže.
Teplo jeho rtů, když mě políbil.
Tu naději, kterou mi dodával každou vteřinou strávenou s ním.
Ty oči plné chtíče a lásky.
Ty oči barvy vody v jezeře.
To bezpečí, ve kterém jsem byla, v jeho blízkosti.
Představím si, že se vrátil čas, on mě stále držel a nic se nezměnilo.
Představím si, že to vše nebyly pouze pomíjivé city a úsměvy.
Představím si, že je se mnou a hned je mi líp.''

- Anooo , naštěstí je to minulostí, víš? to co jsi naposledy předvedl bylo naprosto ubohé. Nechápu, jak jsem mohla takového nendrtálce, jako jsi ty někdy mít v lásce, ubožáku...

Zrada bolí.

8. dubna 2018 v 20:37 | Nora |  Vztek
''Zradí mě ?
I kdyby ano.
I kdyby mi sebevíc ublížila.
I kdyby mě zlomila.
Zničila.
I když by mě doopravdy zradila.
Byla bych sice mrtvá, ale já bych ji nikdy nezradila.
V tom je to kouzlo, když najdete svoji dlouho ztracenou polovinu.
A každou hodinu, minutu, dokonce i sekundu každého dne , se strachuji, zda je stále naživu, zda stále dýchá, protože já dýchám hlavně pro ni.
A nikdy ji nezradím.
Dala jsem jí slib.
Pro mě neporušitelný slib.
A víte, co se stane, když člověk takovýto slib poruší?
Zemře...''

- Když tak nad tím uvažuji, proč jsme tak pitomé? Přesně tohle všechno nám totiž udělala. Ano, HAru i Sája ji milují i přes to, že nás opustila, ale to co kvůli sobě navzájem všechny zažíváme je hrozné utrpení....

Další články